Křtiny:) Baptism...

V Mexiku, zdá se, příliš neplánují a tak jsme se v pátek dověděli, že v neděli bude křest malé, čím dál krásnější Emílie. V deset ráno byla mše, která byla ve srovnání s těmi českými -i když na mnoha jsem v Česku nebyla, takže berte můj úsudek s rezervou - živější, jelikož lidé mezi sebou o dost více mluví během jejího průběhu a taky proto, že písničky jsou docela "od podlahy" - např. Blowing in the Wind od Boby Dylana ve španělštině. Poté už byl čas na křest, a jak to malé Emílii, její mamince a kmotře slušelo můžete vidět na druhé fotografii. Na první vidíte, jak to slušelo mně a Hugovi a třetí je vyfocena v centru města, kam jsme šli na trh, před jedním domem, který se mi moc líbí. Co dál se dělo o víkendu? Maru se zbavila strachu z výšek, zdá se. Ale o tom bude až zítřejší článeček. Zdravím z Monterrey a doufám, že se máte dobře:)

In Mexico people do not plan so much and so on Friday we were told that Emilia would be baptised on Sunday. At 10 am there was a mass and it was much more lively than the few masses I have been to in Czechia. It might be because of the fact that Mexicans talk much more during the mass and also the songs are rather happy ones, for example Blowing in the Wind from Bob Dylan in Spanish... Then the baptism itself started and you can see in the second picture how pretty Emilia, her mom and her god-mother looked. In the first picture you can see how pretty Hugo and I looked and the third picture was taken in the historical centre of Monterrey where we went for an handicraft market. I am posing in front of a house that I find very beautiful. And what comes next? Maru lost her fear of heights, it seems... But about that you can read in my upcoming article... I hope that you are doing very well and I am sending many greetings from Monterrey.

akupunktura až do domu

Jak řešit nemoci? Tady to máme snadné, Hugův bratr Hector je doktor a věnuje se akupunktuře, takže když někomu něco je - horečka, nevolnost, bolest hlavy, zad, únava... prostě na co vzpomenete - použije tuhle tisíce let starou metodu, která opravdu funguje. Naposledy včera na mou bolest hlavy. Na fotce Hugo s jehlami, a při léčbě "asistovala" i Emilia:)

Patzcuaro, Morelia a oslavy svátku mrtvých

Ahoj hola hello, moc zdravím, po líném víkendu, během kterého jsme absolvovali rodinný oběd - cca 30 lidí u Hugova dědy na zahradě, grilovalo se a vypilo moooc litru piva a skvěle se povídalo, všichni Hugovi strejdové a tety jsou zajímaví, zvláště pak jeden, co má neskutečnou paměť a když jsme zmínili olympijské hry, tak hned na mě vybalil rok 1968 a Věru Čáslavskou a kolik medailí tu v Mexiku vyhrála a na jakou hudbu zacvičila prostné, no prostě neskutečné.

Nicméně jsme nějak zapomněla fotit, a tak jediné, co Vám mohu nabídnout, jsou fotky z výletu z minulého víkendu. Chybí ještě představit vesničku Patzcuaro, s krásným jezerem o ostrovem na něm, kam jsme se jeli podívat na hřbitůvek na to, jak tam Mexičané tráví noc se svými zesnulými. A poslední den výletu město Morelia, které se pyšní obrovskou katedrálou a které bylo celé vyzdobené na svátek mrtvých... Pak už jsme nočním busem mířili zpět do Monterrey...

San Miguel de Allende aneb Disneyland pro americké důchodce... San Miguel de Allende or also a Disneyland for retired Americans

Do San Miguel de Allende jsme přijely v sobotu ráno, z Guanajuata jsou to necelé 2 hodinky cesty. V městečku, které má asi 60 tisíc obyvatel, ze kterých se odhaduje, že asi 10 tisíc jsou důchodci z USA a Kanady, jsme si krásně odpočaly, toulaly se po jeho ulicích a vskutku si to užívaly. Město bylo založeno v roce 1542 a bylo důležitou zastávkou na cestě, po které se vozilo stříbro ze Zacatecas. Má krásný farní kostel Sv. Michala, který jsem vyfotila ve dne i v noci. V San Miguel se už vše připravovalo na oslavy Dne Mrtvých, obdoba našich dušiček. Mexičané vytváří obrazce z obarvené kukuřice a také staví "pyramidy", na které poté postaví fotky svých blízkých zesnulých a také věci, které měl nebožtík rád (jídlo, pivo...).
Měly jsme štěstí a viděly oslavu pátnácti let místní slečny. 15 jsou velmi důležité narozeniny (pouze pro dívky) a řádně se oslavují, a to i v kostele. Když vyšla, už jsme na ni i s partou MARIACHIs čekali a já to natočila... (dívka se na videu objeví na konci, vypadá trochu jako nevěsta).

Jsem zpět a krásně vycestovaná... I'm back and well-travelled:)

Maru zachvátila cestovní horečka a už druhý víkend jsem po sobě jsem procestovala. Tentokrát bylo složení cestovního týmu následující: Maru, Martina, Zita (ČR), Lisanne a Janeke (Holandsko) - viz první foto. Výlet byl v japonském stylu, ted 1 den = 1 město, ale krásně se vyvedl a vládla spokojenost. Dnes Vám představím naši první zastávku, město GUANAJUATO ve státě stejného jména, který se nachází prakticky uprostřed Mexika. Cesta trvala 13 místo plánovaných 11 hodin (cestovaly jsme přes noc, ze čtvrtka na pátek), takže bylo na prohlídku města méně času. Ve Wikipedii se o Guanajuatu dočtete, že to byla jedna z prvních oblastí kolonizovaná Španěly (okolo roku 1520). Důvodem kolonizace byla bohatá naleziště stříbra. Jen v samém hlavním městě se nachází asi 35 kostelů. Během naší návštěvy zde probíhal mezinárodní divadelní festival, takže město bylo opravdu živé... Prohlédněte si pár foteček, abyste aspoň na dálku okusili něco málo z atmosféry tohoto krásného místa.

La QUEMADA ... indiánské ruiny...indian ruins...

Projít se po indiánských ruinách mělo podobu snu, který člověk prožívá velmi živě, ale stále mu připadá, že něco tak úžasného snad ani nemůže být pravda. Na ruinách La Quemada ve státě Zacatecas se dochovalo mnoho staveb, některé z nich velmi významné, například Sloupový salon, který je vidět na první fotce, byl jednou z největších staveb v Mexiku. Sloupy, před kterými jsem zachytila Zitu s Martinou, podpíraly těžký strop. Našly se zde i lidské kosti, což ukazuje na lidské oběti. Rozkvět zažívalo město v letech 800 až 1200 n.l. Nejvíce zde žilo asi 3000 lidí. Je možné, že zde bydleli Aztékové, ale vše jsou pouze dohady. Město bylo dobře propojeno "dálnicí" z kamenů s dalšími centry. Je to úžasný pocit vylézt až na nejvyšší místa opevnění a dívat se do polopouště, nechat na sebe působit obrovský otevřený prostor a cítit se svobodně. Mrkněte na video, protože na fotkách je prostor prostě nezachytitelný...

Walking through indian ruins feels like a dream that, even though very vivid, does not seem to be real... The ruins La Quemada in Zacatecas state contain many buildings that are rather significant, like the Saloon of Columns, which you can see on the first picture. It was one of the biggest saloons built by indians in Mexico. The columns in front of which you can see Zita and Martina were built to support a heavy cealing. Human bones were find there which means that human sacrifice took place there. The "boom" of the city was around 800-1200 A.C. when it had population of 3000. It is possible that Aztecas used to occupy the city but that is only an assumption. The city was well connected with other municipalities by a "highway" made of stones. It is a wonderful feeling climb up the highest peak and look into the half desert and let the huge open space make you feel free. Have a look at the video because it is impossible to depict this on pictures...

Kouzelné Zacatecas... Charming Zacatecas

Prodloužený víkend jsem strávila se Zitou a Martinou, bezva holkama, co studují tady v Monterrey, ve městě Zacatecas, které je asi 6 hodin jízdy autobusem od Monterrey. Zacatecas nám učarovalo, není jen tak pro nic za nic na seznamu památek UNESCO. Zítra napíšu víc o historii a o tom, co všechno jsme viděly - například i indiánské ruiny... Pro teď přikládám dvě fotky: na první je naše kompletní výprava s katedrálou v pozadí, na druhé je detail katedrály.